Skip to main content
    • Čeština
    • English
Vítání Nového Čínského Roku
komorní hudební festival

„NÁŠ KONCERT SE MŮŽE ZDÁT ŠÍLENÝ“

Zpěvačka Feng-yün Song dnes večer s královéhradeckou Filharmonií a hosty uzavře první ročník Čínského festivalu

Hradec Králové – První ročník putovního Čínského festivalu vyvrcholí dnes v 19.30 hodin v královéhradecké Filharmonii oslavou příchodu nového čínského Roku myši. Iniciátorka přehlídky a hlavní protagonistka, zpěvačka Feng-yün Song, která na koncert se zdejším orchestrem přizvala jazzového pianistu a skladatele Emila Viklického a herce Jaroslava Duška, dala festivalu podtitul Sblížení kultur, neboť unikátní hudební projekt spojuje čínskou, českou a moravskou hudbu. K tomu diváci uvidí čajový obřad i tradiční lví tanec.
Festival se už zastavil v Praze, Nymburce a v Českém Krumlově. „Musím zaklepat, všechny tři koncerty dopadly dobře, i když celý proces provázela nervozita, intenzivní práce i prožitky. Byli jsme do toho všichni ponořeni velmi hluboko, ale teď už přicházejí první ohlasy ať už z médií, nebo od diváků a jsou velice pozitivní. Jsem příjemně překvapena,“ říká Feng-yün Song, ceněná specialistka na pekingskou operu i na lidovou hudbu s nadžánrovými přesahy.

* Co se dočkalo největší pochvaly?

Asi pestrost programu, který byl proložen různými, velice odlišnými složkami. Třeba jsme uvedli čínský tradiční tanec a vedle toho pekingskou operu, ale v češtině. Má kapela Trio Puo, která se věnuje autorskému jazzu, uvedla moravskou lidovou písničku Ej, lásko lásko v čínštině a v češtině, přitom inspirací byl Leoš Janáček. Zuzana Lapčíková, cimbalistka z Moravy, se mnou zpívala čínské i tibetské písně, k tomu hrála jazzová kapela. Byla to tedy na první pohled trochu bizarní skládačka, ale všichni byli překvapeni tím, že to jde dohromady. A krásně!

* Laik by asi namítl, že jazz a čínská lidová hudba jsou dva velmi vzdálené a odlišné světy.

Je to nezvyklé, ale vzdálenost mezi nimi není skoro žádná, vždyť všichni jsme lidé jednoho světa. Každý člověk však vychází ze svého stanoviska, zeměpisného i kulturního, a jsou věci, které pro něj mohou být nezvyklé či neznámé. To neznamená, že jde o něco divného.

* V čem bude závěrečný koncert festivalu v Hradci Králové výjimečný?

Myslím, že bude unikátní. V našem projektu s Filharmonií, který se může zdát šílený, tedy v dobrém slova smyslu, se setkají hudební žánry, které mají hodně společného, i prvky různých kultur, a to nejen z čínské, ale i z české lidové a z evropské klasiky. Třeba v němčině zazpíváme Mozarta a v češtině Svatební věneček od Adama Michny z Otradovic, dojde i na Bohuslava Martinů a jazz.

* V programu zazní také orchestrální skladba vašich krajanů Zhenga Lu a Ma Hongye s krásným názvem Dobrá zpráva z Pekingu do pohraniční vísky. Ten jistě musí mít nějakou legendu…

Dokonce má příběh. Ona víska leží v pohraničních horách, v zaostalé oblasti, jakých je v Číně mnoho. Materiální život je tam minimální, ale duchovní maximální, většinou to tak bývá. Víska není příliš dotčena civilizací, kterou pro ni ztělesňuje metropole Peking. Je ráno, mlha v horách, ticho, vesničané spí a najednou z toho velkého města přijde přes hory zpráva, která všechny rozruší. Vesničané slyší něco zcela nového. Jaká ta zpráva je, tam však není, to není důležité. Skladba vznikla koncem 70. let, kdy v Číně budovali silnice do hor. Předpokládám, že tehdy venkované, kteří ani nevěděli, co je to vlak, poprvé viděli bagry a kombajny. Hleděli na ta monstra a třeba si mysleli, že oživli obři z legend.

* Před časem jste zpívala se zdejší Filharmonií čínské lidové písně. Řadu posluchačů možná mrzelo, že nerozumí textům. Co mají společného s moravskými písničkami?

Také převážně zpívají o lásce, o lidských emocích, to je hlavní motiv čínských písniček. A jsou v nich příběhy. Třeba Stesk si zpívají zamilovaní lidé, kteří k sobě nemohou najít cestu.

Filharmonií nyní předvedeme novou sérii čínských písniček, tentokrát v aranžích Lukáše Hurníka, ale některé z minulého koncertu zopakujeme, protože je mám moc ráda, třeba Vyšívání na zlatém hedvábí. Ta je v Číně velice známá a oblíbená, zpívají si ji venkovské ženy při příchodu nového roku, kdy začínají vyšívat. Co měsíc, to jeden obraz, do každého vkládají své city, přání a touhy. První měsíc vyšívají lampion, to kvůli úsměvu, další třeba dvě hrdličky, symbol stesku po lásce. Naše lidové texty jsou nesmírně poetické, Číňané si na to velmi potrpí.

* Jak si v Číně stojí tradiční lidová hudba?

Je tam hudba všech žánrů jako všude jinde na světě, včetně popu a jazzu, i když toho minimálně, ale lidová muzika má obrovský záběr. Řekla bych, že na čínské hudební scéně zabírá tak šedesát až sedmdesát procent. Zpracování bývá různé, někdy je hodně odvážné. Jako je v Čechách třeba Čechomor, i my máme své „Sinomory“, které mnohdy až příliš zacházejí do popu. To je mi nepříjemné.

* Proto raději tuto muziku spojujete se symfoniky či jazzmany?

Neřekla bych, že raději, ono to vychází z mého života. V Čechách žiju už přes dvacet let, jsem zpěvačka a muzikantka a setkávám se tu s hudebníky z různých světů a žánrů, kteří mě nesmírně ovlivňují. Hlavně svou osobností, protože hudba je teprve jejím zrcadlem. Mé hudební dílo je tedy zrcadlem mého osobního i profesního života, zrcadlem různých setkání.

* Co vás v Čechách už třiadvacet let drží?

Rodina, přátelé, spousta lidí, kteří jsou pro mě nesmírně důležití a inspirující, s nimiž se mi podařilo nacházet společnou řeč – a v komunikaci nejde jen o jazyk. Také v Číně mám přátele, ale někdy si se svými krajany tak dobře nerozumím, přestože mluvíme mateřštinou.

* Je něco, co vám na zdejší hudební scéně vadí?

Estrády, ale to je celosvětový mor, ty jsou všude… Raději bych vám řekla, co mě těší. V Čechách lze totiž stále nalézt velkou skupinu kulturních lidí, kteří nemají zájem jen o věci materiální, o konzum. Vím, že ve srovnání s Čínou i s ostatním světem jich je tady opravdu hodně.

* A teď to negativní…

Předsudek! Jsou lidé, kteří všechno měří svým vlastním měřítkem, svou konvencí. Každá kultura má své konvence, ale ty bývají stanoveny uměle, proto člověk, který do nich nezapadá, je pro mnohé mimozemšťan. Proto doufám, že náš Čínský festival alespoň přinese inspiraci a bude první vlaštovkou, že i to, na co nejsme zvyklí, může být klidně normální. Koncert s hradeckou Filharmonií má název Symfonie člověka. Přes různé profesní nezvyky – Filharmonie je klasický orchestr, já zpěvačka, která prošla nebo se inspirovala různými styly – chceme dokázat, že i tak zdánlivě různé světy se mohou sejít a vytvořit krásný večer.
***

* Feng-yün Song zpěvačka čínského původu, autorka mnoha hudebních a divadelních projektů. Od dětství studovala pekingskou operu, od roku 1985 žije v Praze, kde také absolvovala FFUK. V současné době kromě koncertování, třeba s vlastní skupinou Trio Puo, vyučuje na státní pražské konzervatoři hereckou průpravu, pořádá semináře o zpěvu, dýchání a hudební improvizaci. Svým osobitým vokálním projevem v rozsahu tří oktáv se pohybuje napříč mnoha hudebními žánry.

Foto popis| SBLÍŽENÍ KULTUR. Zpěvačka Feng-yün Song s Vlachovým kvartetem při nedávném zahájení Čínského festivalu v Českém Krumlově. Dnešní koncert s hradeckou Filharmonií, který vyjde i na CD, první ročník putovní přehlídky uzavře.

Datum: 07.02.2008,  Autor: PETR MAREČEK, Zdroj: Mladá fronta DNES, Strana: 05, Rubrika: Kultura – kraj Hradecký